Nejen datum nového roku v nás probouzí nutkání si uložit nějakou novou výzvu, začít ve většině případech pouze pomyslně od znova, k něčemu se donutit, na něco se vykašlat, něco ukončit. Takových dnů je tu hned několik. Může to být první den v novém měsíci, další pondělí, ale třeba i den spojený s výpovědí z práce, ukončením školy, přestěhováním. Není to už ale posedlost? A je to vlastně vůbec pro něco dobré? Neměli bychom s něčím začít hned, kdy se pro to rozhodneme a nestanovovat si nějaké magické datum, kdy si myslíme, že nás daná fáze měsíce jistě osvítí a popostrčí k novému kroku.
Už několikrát jsem četla, že aby si člověk, resp lidské tělo vytvořilo nějaký návyk, musíme s činností vydržet minimálně 21 dnů. Takže mne už zbývá dnů deset, kdy si konečně moje tělo každé ráno řekne, že ten běh jen naprosto neodkladný. Kéž by to bylo tak lehké, že.
Možná naše rozhodnutí má daleko větší šanci na úspěch pokud mu udělíme konkrétní datum začátku a nutnost v něm pokračovat. K těmto šťastlivcům se ale neřadím. Čím nutnější věc, tím větší odklady, nechuť a delší čas, než se k něčemu začnu opakovaně vracet. Ovšem pokud už máme za sebou oněch magických jednadvacet dnů, či jiné pro nás kouzelné číslo, asi už jedeme v rutině.
Takže ať už jste začali s příchodem nového školního roku, s datem prvního září či od dnešního pondělí, podejme si ruce a držme si palce, aby jsme alespoň oněch jednadvacet dnů vydrželi.
P.S. A nebudeme si to psát nikam na zeď jako další srdceryvný status!
Hezké pondělí, P.