pondělí 26. června 2017

Neúspěchy nás činí silnějšími aneb buďme svými pány

Není snad otřepanější fráze než 'co tě nezabije, to tě posílí', kterou můžeme najít už i do kůže inkoustem vrytou u bezpočtu lidí. Ano, i mne jeden čas v mysli hnízdila myšlenka na tento zářivý nápis, heslo, citát, či snad životní mantru a její vepsání pod kůži.. Nestalo se tak, zatím...
Ovšem jak jsem se nejenom já, ale určitě drtivá většina z nás někdy přesvědčila, něco na tomto rčení pravdy bude. Nejenom, že v našich dalších rozhodnutích se prožitá skutečnost, která nás málem zabila, promítne, mnohdy se právě na základě ní rozhodneme a učiníme jinak.
Napadá mne, kde všude by tak bylo příhodné mít ono heslo vyvěšené. V nemocnicích? Tam by se nám asi doktoři na pitevně za pravdu moc nedali. Ve školách? Ano, tím by mohli učitelé častovat své žáky, kteří právě obdrželi sardel, bůro, baňu, kouli, zkrátka pětku při odchodu od tabule. A co takhle tučným písmem vepsat slova na zdi parlamentu, nad hlavy našich 'vážených' a 'ctěných' politiků? Anebo snad tam už tento nápis mají a berou ho jako svůj válečný pokřik?
Nechejme si naše životní hesla, kréda, mota nebo jiná slovní spojení v našich hlavách, protože tam jsme svými pány. Ne na sociálních sítích, ne ve společnosti, ne v práci. Dle svého vlastního úsudku se řiďme tím, v čem chceme žít, abychom se těch krizových, 'zabijáckých' situací vyvarovali a zvolme si na podzim menší zlo, ať už ho vidíme, modře, červeně či oranžově. Většina má vždy silnější hlas než menšina. Ale i většinu musí utvořit každý jeden náš hlas, každé naše jedno rozhodnutí, které může být právě hnáno heslem vytetovaným na zápěstí, na spořiči displeje telefonu, jako status na sociální síti, či jenom jako občasné připomenutí mezi našimi myšlenkami.


S přáním pěkného večeru Vám a s tužbou udržet se 'naživu' zde, na blogu...
P.

(zdroj: https://dribbble.com/shots/992198-Looser-Sketch)
Share: