Kdyby neexistovaly všechny dopravní prostředky, jako tramvaje, metro, autobusy, asi bychom se toho za svůj studentský život moc nenaučili. Sama jako věčný cestovatel, bohužel pořád po stejné trase, 120km po dálnici, nejčastěji zabíjím čas studiem. Ale popravdě, nedá se říci, že by to bylo nijak kvalitní naučení se. Známe to, hudba v uších, klepající se poznámky vlivem českých kvalitních silnic, přidají se jízdou těžknoucí oči, v autobusech občasná zima anebo naopak řidič-pekelník, který by nás asi nejraději uvařil. To nejsou zrovna ideální podmínky. Ale paradoxně trochu spoléháme na tu cestu dopravním prostředkem těsně před zkouškou, a že se nám podaří do té hlavy ještě něco nasoukat. Naopak při jízdě ze školy, ještě když se k tomu přidá blažený pocit z dobře napsaného testu, pustíme si do uší pár hlasitých beatů a sešit už máme na dne tašky. Bohužel většina z nás uchopí do rukou mobilní telefon a už to píšeme všem pěti stovkám 'kamarádům' na facebooku, k tomu ještě vyfotíme vysmáté v případě úspěchu, nebo naopak zakaboněné selfíčko. Celý život teď máme v té malé krabičce, bez které bychom asi umřeli, nebo přinejmenším vůbec netušili, co máme dělat. Je to začarovaný kruh. Zapnout data, projet příspěvky na zdi sociální sítě, pak fotky na instagramu, nezapomenout dokumentovat náš každý krok pomocí snapchatu atd atd. Takových aplikací...v dnešní době je už asi hodně velkým klišé se zmínit o tom, že všemi aplikacemi a životem online trpí náš vlastní život. Vždyť už se ani neumíme jinak pohybovat a bavit, aniž bychom nebyli připojeni. Pro mne je vcelku velkým relaxem nebýt online, také proto nejsem zastáncem neomezeného přísunu dat do svého telefonu. Bohatě si vystačím s případnou a už skoro všude dostupnou wifi sítí.
Přesně tak, jsme naprosto v síti. Uvězněni v síti informací o lidech, které ve většině případech vlastně ani neznáme. Jsme tím naprosto učarováni.
Zrovna včera se zmínil manžel kamarádky, že bychom si měli dávat pozor na 'temnou magii'. Jen ne ve spojitosti s online bytím, ale s tím, že můžeme žít v bytě, v pokoji, kde se nachází tzv. začarovaný roh, který nám nedá spát. Racionálně založení jedinci si poklepou na čelo, ale pokud nám v daném místě nechce spát ani kočka nebo pes, tak by na tom možná něco mohlo být. Třeba nám jen táhne pod prahem u dveří.
Asi je jen otázkou, co je vlastně nasnadě řešit. Jestli má cenu se zaobírat tím, že 'tenhle' lajknul fotku 'téhle' a kdo jakou dnes ráno uvařil ovesnou kaši, či jestli se nám po bytě nepoflakují jen tak zbůhdarma duchové.
Hezký zbytek večera, P.
(zdroj obrázku: http://clipart-library.com/like-new-cliparts.html)
Přesně tak, jsme naprosto v síti. Uvězněni v síti informací o lidech, které ve většině případech vlastně ani neznáme. Jsme tím naprosto učarováni.